Wiki / Platforma / Giorgio (platforma)

Giorgio (platforma)

Giorgio je platforma pro vozy s podélně uloženým motorem a pohonem zadních nebo všech kol, kterou Alfa Romeo vyvinula pro sedan Giulia a SUV Stelvio a kterou později využilo i Maserati Grecale.

Vývoj

Platformu Giorgio vyvinul tým Alfy Romeo v rámci koncernu Fiat Chrysler Automobiles (FCA) pro návrat značky k pohonu zadních kol. Debutovala v roce 2015 na sedanu Giulia a o rok později na prvním SUV značky, Stelviu.[1] Vývoj vedl malý oddělený tým („skunkworks") pod vedením inženýra Philippa Kriefa, sestavený v Modeně z techniků Alfy Romeo, Maserati a Ferrari.[1] Šlo o zcela novou konstrukci nezávislou na starších architekturách koncernu, navrženou s důrazem na nízkou hmotnost, vyvážené rozložení hmotnosti mezi nápravy a jízdní vlastnosti srovnatelné s německou konkurencí.[1]

Technika

Základem je ocelová struktura doplněná hliníkovými díly (blatníky, dveře, části náprav) a u vozů Alfa Romeo karbonovou spojovací hřídelí. Motor je uložen podélně za přední nápravou, základní uspořádání počítá s pohonem zadních kol; systém pohonu všech kol Q4 připojuje přední nápravu lamelovou spojkou s preferencí zadních kol.[1] Přední náprava používá dvojici příčných ramen s virtuální rejdovou osou, vzadu je víceprvkové zavěšení. Francouzský Auto Plus podvozek Giulie na platformě Giorgio označuje za hlavní argument vozu i po deseti letech od premiéry.[2] Platforma je dimenzována pro motory od čtyřválců po vidlicové šestiválce: v praxi nese benzinový dvoulitr GME Turbo (147–206 kW), turbodiesel 2.2 (100–154 kW) a dvakrát přeplňovaný 2.9 V6 verzí Quadrifoglio (375–397 kW); všechny kombinuje s osmistupňovým automatem ZF (údaje z databáze Autohled).

Použití

Sériově platformu využívají tři modely: Alfa Romeo Giulia (od 2016), Alfa Romeo Stelvio (od 2017) a Maserati Grecale (od 2022), které vzniklo na upravené verzi platformy a vyrábí se rovněž v Cassinu.[3] Původní plány FCA počítaly s širším nasazením i u dalších značek koncernu, z velké části však zůstaly nerealizovány a po fúzi do koncernu Stellantis dostala přednost nová rodina platforem STLA.[1]

Rekordy

Schopnosti platformy demonstrovaly verze Quadrifoglio na Severní smyčce Nürburgringu: Giulia Quadrifoglio zajela v roce 2016 čas 7:32, tehdy nejrychlejší kolo sériového sedanu, a Stelvio Quadrifoglio v roce 2017 časem 7:51,7 ustavilo rekord sériových SUV.[1][6]

Budoucnost

Pro velké vozy se spalovacími i elektrickými pohony koncern Stellantis vyvinul nástupnickou architekturu STLA Large. Podle informací z listopadu 2025 však Alfa Romeo a Maserati v rámci společného technického postupu zvažují další využití základů platformy Giorgio — mimo jiné pro budoucí modely s hybridizovaným šestiválcem — protože prodloužená výroba Giulie a Stelvia drží architekturu při životě déle, než se původně plánovalo.[4][5]

Reference

  1. Alfa Romeo Giulia (2015) — Wikipedia (anglicky, sekce platforma) (cit. 2026-06-05)
  2. Auto Plus: Super, Sport, Lusso… quelle finition de l'Alfa Romeo Giulia en occasion (francouzsky) (cit. 2026-06-05)
  3. Maserati Grecale — Wikipedia (anglicky) (cit. 2026-06-05)
  4. Motor.es: Alfa Romeo y Maserati preparan un golpe maestro — plataforma Giorgio y V6 HEV (španělsky) (cit. 2026-06-05)
  5. Motor.es: Alfa Romeo da marcha atrás y una segunda vida a los Giulia y Stelvio (španělsky) (cit. 2026-06-05)
  6. Alfa Romeo Stelvio — Wikipedia (anglicky) (cit. 2026-06-05)

Naposledy upraveno: 2026-06-05 · Referencí: 6